Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti podruhé

V minulém blogu jsem psal o tom, že zásadu „vidět a být viděn“ považuji za jedno z nejdůležitějších pravidel bezpečnosti na našich silnicích. Pokusil jsem se rozepsat hlavní body, které souvisejí s dobrým viděním a abych nebyl zbytečně dlouhý, slíbil jsem vám pokračování. Tak tady je!

Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti

Za dvě snad nejdůležitější zásady bezpečnosti považuji to, aby účastník silničního provozu dobře viděl a zároveň byl sám dobře viditelný. „To je přece jasné,“ řeknete si. A máte pravdu! Jenže kdo z nás řidičů či chodců může s klidným svědomím říct, že opravdu dělá maximum pro to, aby tuto zásadu za všech okolností naplňoval?
Pokusil jsem se proto zapátrat a vypsat ze své řidičské praxe všechny faktory, které významně ovlivňují možnosti řidiče vidět a rád se s vámi o ně podělím. A abych nebyl zbytečně dlouhý, tak raději nadvakrát. Můžete se tedy příště těšit na pokračování

Jak kamarád nabral kance aneb srážka se zvěří

V životě každého řidiče jsou takové okamžiky, o kterých slyšel z vyprávění, teoreticky se na ně připravoval v autoškole, ale v praxi doufá, že se mu nikdy nestanou. Jedním z takových okamžiků je třeba srážka se zvěří.

Před pár dny se mi kamarád svěřil, že na začátku léta srazil kance. Bylo to v jeden z těch deštivých, zatažených dnů a jak se s přicházejícím večerem smráklo, nebylo už na cestu úplně dobře vidět. Zapnul proto dálková světla. Pak prý se jen na chviličku podíval stranou a když vrátil pohled na silnici, stál na ní středně velký kanec a střetu už nešlo zabránit. Říkal dokonce, že tehdy ani nejel nijak zvlášť rychle, asi jen 60 kilometrů v hodině, ale ani tak se nebohému lesnímu pašíkovi už nedokázal vyhnout. Srazili se čelně, ovšem tak nešťastně, že zvíře zůstalo jaksi podivně zaklíněné pod vozidlem, které ho tedy pod sebou táhlo dobrých 40 metrů, než se úplně zastavilo. Přivolaní policisté hned přivolali i hasiče, kteří štětináče smývali z vozovky, zatímco kamarád lamentoval, že jeho pár sezón starý Renault dostal pěkně na frak. Když potom dovezl auto do servisu, zjistilo se mimo jiné i to, že měl špatně seřízená dálková světla. Jasně, že to nebyla hlavní příčina té nešťastné kolize, ale byl to určitě jeden z kamínků do mozaiky, na jejímž konci stál přejetý kňour a nabouraný vůz.

Pijte a zacvičte si: pár rad jak neusnout za volantem…

Je řada činností a věcí, které člověka dokážou dokonale uspat. Třeba dlouhá návštěva u tchýně, nepříliš zábavný film v kině nebo nedělní politická debata na veřejnoprávní televizi. Jenže věc se má tak, že když v takové situaci začnete na chvíli klimbat, tak se nic tak hrozného nestane. Když nejde o život, nejde o nic, jak říká známé přísloví. Jenže jsou i takové okamžiky, kdy o život jde. A to je třeba tehdy, když usnete za volantem, byť jen na malou chvilku.

Já osobně jezdím dost často dlouhé trasy o několika stovkách kilometrů. Navíc se snažím jezdit povětšinou v noci, kdy jsou prázdné silnice a dálnice přece jen tolik nehrozí možnými kolonami. Takže jistě chápete, že je pak docela oříšek za volantem neusnout. Proto jsem si už také vymyslel několik takových triků, které mi pomáhají, když se mi klíží oči a začínám pociťovat únavu.

Prvním pravidlem bych řekl, že je se nepřemáhat. Když opravdu cítíte únavu, nesnažte se s ní za každou cenu bojovat a přetlačit jí na sílu. Najděte si odpočívadlo, kde auto alespoň na hodinku zastavíte, sklopíte sedadla a dáte si dvacet. Vždycky je samozřejmě lepší, když v případě únavy máte komu předat volant, aby se mohlo pokračovat bez přerušení. Když ale spolujezdce nemáte, věřte, že odpočívadlo to fakt jistí – už ten název tomu přece napovídá.

Klapka: posvítil jsem si na svícení podruhé!

V minulém blogu jsem se zamýšlel nad tím, jak dlouhou a nesnadnou cestou si automobilové svícení muselo projít, abychom se dostali až ke dnešním moderním a kvalitním světlometům. Pokrok ale nezastavíš, a proto je jasné, že až bude za sto či více let zase nějaký jiný automobilový fanoušek psát o stejném tématu, jako já, bude se nejspíš to, co my dnes považujeme za vrchol techniky, považovat za stejně neuvěřitelné, jako já třeba ty acetylenové lampy….

Příjemné překvapení má název LEDriving PX-4!

Osvětlení vozu a svícení obecně určitě nevěnujeme tolik pozornosti, kolik bychom jako řidiči měli. Přitom právě svícení je naprosto klíčový prvek z hlediska bezpečnosti. Nesprávně nebo nedostatečně osvětlené vozidlo už bylo příčinou nejednoho maléru na českých silnicích, o neosvětlených chodcích ani nemluvě. Zdaleka ale nejde jen o svícení v noci, ale také o to denní. Moderní technologie a vývoj v oblasti světlometů jdou navíc kupředu tak rychle, že nyní už máte na výběr z nepřeberné škály zajímavých produktů.

Tím z mého pohledu nejzajímavějším jsou světlomety pro celodenní svícení LEDriving PX-4 od Osramu. I já jsem se těšil, až si tuhle hračku zakoupím a vyzkouším, protože od svých známých řidičů jsem na ni slyšel jen samé pozitivní reference, které ještě více probudily mojí zvědavost. Jsem člověk, který si rád dělá na autě většinu oprav i menších montáží sám, a tak jsem se těšil, až po příchodu domů nové PX-4ky vybalím a pokusím se je nainstalovat. Aby mi to šlo lépe od ruky, stáhl jsem si z internetu několik instruktážních videí, která jsou velmi dobře natočená, takže vám při práci fakt pomohou.

Pokud tedy, jako já, preferujete heslo „udělej si sám“, vřele doporučuji, abyste se na ně před montáží také podívali. Zkusit můžete třeba toto:

 

Další věc, která mě u  LEDriving PX-4 příjemně překvapila, byla jejich cena. Osobně považuji jednorázový výdaj kolem patnácti stovek za férovou nabídku, tím spíš, že jsem nemalou částku ušetřil tou zmiňovanou vlastní instalací. Ta byla relativně snadná a nezabrala mi moc času. Ale pokud byste si na ni sami netroufli, pak samozřejmě není problém přijet do jakéhokoli odborného servisu, kde tuhle práci hravě vyřeší za vás.

Přiznám se, že nemám moc rád kompromisy v podobě univerzálních žárovek, např. orientovaných na celodenní svícení. Raději mám silné žárovky pro eventuální noční cesty. To ale znamená mít silné a drahé žárovky s kratší životností, protože technologicky platí buď a nebo. Buď můžete mít žárovky, které dlouho vydrží, ale zase hůře svítí nebo svítí a moc dlouho nevydrží. Kromě toho je pravidlem, že žárovky by se měly vždycky měnit v páru a já se toho snažím držet. Z vlastní zkušenosti znám že když nám jedna žárovka doslouží, ta druhá většinou vydrží už jen pár dalších dní a je tedy potřeba začít s výměnou. A výměna takové žárovky, respektive nový set žárovek, rozhodně není zadarmo. Takže počítejte se mnou: za sezónu najezdíme necelých 20 000 kilometrů, což v praxi v přepočtu na žárovky znamená zhruba jednu, někdy dvě sady žárovek do hlavních světlometů. Já osobně kupuji pouze ty značkové, což znamená, že za sadu dám kolem 500 – 600 Kč. Tedy za dva roky zhruba 3 sady žárovek za celkovou sumu cca 1500 – 1800 Kč. Když si to pak celé spočítáte, zjistíte, že to není zrovna málo.

Za celodenní světlomety PX-4 jsem nechal přibližně ty samé peníze, avšak žárovky by mi při podobné frekvenci jízd měly vydržet téměř dva roky. To tedy znamená, že za dva roky provozu, ušetřím na žárovkách minimálně tisícovku. Díky tomu mám za tři roky tuhle investici do LED celodenního svícení zpátky. A to ani nepočítám nějakou tu ušetřenou kačku za nižší spotřebu. Ta se samozřejmě neprojeví hned a rozhodně to nebudou litry ušetřené nafty za rok, ale nějaká ta decka, hlavně za zimní provoz, by to být mohla. Když to tedy celkově shrnu, jsem zatím s novinkou, v podobě LEDriving PX-4 nadmíru spokojen a tahle nová „hračka“ pro mne byla příjemným překvapením. Kromě těch pozitiv, která jsem už vyjmenoval, nesmím zapomenout ani na to, že moje auto díky PX-4kám znatelně prokouklo a dostalo nový šmrnc. A ruku na srdce, designová stránka věci se přece také počítá! A co vy? Také už se chystáte nakoupit LED celodenní svícení nebo ještě stále váháte?