Chytrý tuning!

Hned na úvod se přiznám, že nejsem velký vyznavač tuningů pro osobní automobily. S tuningem u automobilů je to totiž dost podobné, jako s make-upem u žen: když ho dáte příliš, zničíte to, co je přirozeně hezké!

V zásadě jediný tuning, který jsem ochoten vzít na milost, je ten, který zvyšuje nějakým způsobem efektivní funkčnost vozu či jeho částí. S jedním takovým jsem se seznámil docela nedávno u známého. Ten je (na rozdíl ode mě) velkým fandou do všech možných úprav a vylepšování vozu. Je majitelem Golfa 6 a Golfy obecně jsou celkem vhodný vůz k vylepšování (já bych na tom byl se svým „Japoncem“ v tomto směru trochu hůř J). Namísto, aby ve svých světlometech, které už měly to nejlepší dost dávno za sebou, vyměňoval jen žárovky, rozhodl se, že vymění rovnou celý světlomet za nový. O téhle novince na trhu, která ale existuje zatím jen speciálně pro Golf 6, se dozvěděl někde na internetu a hned si jí běžel koupit, přesto, že to není zrovna levná záležitost.

Zamávejte žárovce, přivítejte laser!

“Cože? Ona ještě nějaká auta používají klasické žárovky?” zeptala se mně manželka, když mi přes rameno četla název mého připravovaného blogu. Odpověděl jsem trochu překvapeně, že ano, že stále většina řidičů používá ve svých světlometech staré dobré žárovky.

Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti podruhé

V minulém blogu jsem psal o tom, že zásadu „vidět a být viděn“ považuji za jedno z nejdůležitějších pravidel bezpečnosti na našich silnicích. Pokusil jsem se rozepsat hlavní body, které souvisejí s dobrým viděním a abych nebyl zbytečně dlouhý, slíbil jsem vám pokračování. Tak tady je!

Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti

Za dvě snad nejdůležitější zásady bezpečnosti považuji to, aby účastník silničního provozu dobře viděl a zároveň byl sám dobře viditelný. „To je přece jasné,“ řeknete si. A máte pravdu! Jenže kdo z nás řidičů či chodců může s klidným svědomím říct, že opravdu dělá maximum pro to, aby tuto zásadu za všech okolností naplňoval?
Pokusil jsem se proto zapátrat a vypsat ze své řidičské praxe všechny faktory, které významně ovlivňují možnosti řidiče vidět a rád se s vámi o ně podělím. A abych nebyl zbytečně dlouhý, tak raději nadvakrát. Můžete se tedy příště těšit na pokračování

Jak kamarád nabral kance aneb srážka se zvěří

V životě každého řidiče jsou takové okamžiky, o kterých slyšel z vyprávění, teoreticky se na ně připravoval v autoškole, ale v praxi doufá, že se mu nikdy nestanou. Jedním z takových okamžiků je třeba srážka se zvěří.

Před pár dny se mi kamarád svěřil, že na začátku léta srazil kance. Bylo to v jeden z těch deštivých, zatažených dnů a jak se s přicházejícím večerem smráklo, nebylo už na cestu úplně dobře vidět. Zapnul proto dálková světla. Pak prý se jen na chviličku podíval stranou a když vrátil pohled na silnici, stál na ní středně velký kanec a střetu už nešlo zabránit. Říkal dokonce, že tehdy ani nejel nijak zvlášť rychle, asi jen 60 kilometrů v hodině, ale ani tak se nebohému lesnímu pašíkovi už nedokázal vyhnout. Srazili se čelně, ovšem tak nešťastně, že zvíře zůstalo jaksi podivně zaklíněné pod vozidlem, které ho tedy pod sebou táhlo dobrých 40 metrů, než se úplně zastavilo. Přivolaní policisté hned přivolali i hasiče, kteří štětináče smývali z vozovky, zatímco kamarád lamentoval, že jeho pár sezón starý Renault dostal pěkně na frak. Když potom dovezl auto do servisu, zjistilo se mimo jiné i to, že měl špatně seřízená dálková světla. Jasně, že to nebyla hlavní příčina té nešťastné kolize, ale byl to určitě jeden z kamínků do mozaiky, na jejímž konci stál přejetý kňour a nabouraný vůz.

Pijte a zacvičte si: pár rad jak neusnout za volantem…

Je řada činností a věcí, které člověka dokážou dokonale uspat. Třeba dlouhá návštěva u tchýně, nepříliš zábavný film v kině nebo nedělní politická debata na veřejnoprávní televizi. Jenže věc se má tak, že když v takové situaci začnete na chvíli klimbat, tak se nic tak hrozného nestane. Když nejde o život, nejde o nic, jak říká známé přísloví. Jenže jsou i takové okamžiky, kdy o život jde. A to je třeba tehdy, když usnete za volantem, byť jen na malou chvilku.

Já osobně jezdím dost často dlouhé trasy o několika stovkách kilometrů. Navíc se snažím jezdit povětšinou v noci, kdy jsou prázdné silnice a dálnice přece jen tolik nehrozí možnými kolonami. Takže jistě chápete, že je pak docela oříšek za volantem neusnout. Proto jsem si už také vymyslel několik takových triků, které mi pomáhají, když se mi klíží oči a začínám pociťovat únavu.

Prvním pravidlem bych řekl, že je se nepřemáhat. Když opravdu cítíte únavu, nesnažte se s ní za každou cenu bojovat a přetlačit jí na sílu. Najděte si odpočívadlo, kde auto alespoň na hodinku zastavíte, sklopíte sedadla a dáte si dvacet. Vždycky je samozřejmě lepší, když v případě únavy máte komu předat volant, aby se mohlo pokračovat bez přerušení. Když ale spolujezdce nemáte, věřte, že odpočívadlo to fakt jistí – už ten název tomu přece napovídá.