Vidět a být viděn – dvě zásady bezpečnosti

Za dvě snad nejdůležitější zásady bezpečnosti považuji to, aby účastník silničního provozu dobře viděl a zároveň byl sám dobře viditelný. „To je přece jasné,“ řeknete si. A máte pravdu! Jenže kdo z nás řidičů či chodců může s klidným svědomím říct, že opravdu dělá maximum pro to, aby tuto zásadu za všech okolností naplňoval?
Pokusil jsem se proto zapátrat a vypsat ze své řidičské praxe všechny faktory, které významně ovlivňují možnosti řidiče vidět a rád se s vámi o ně podělím. A abych nebyl zbytečně dlouhý, tak raději nadvakrát. Můžete se tedy příště těšit na pokračování

Je to v očích…

O atletech se říká, že „to mají v nohách“. Pokud bych tedy použil stejný příměr pro řidiče, pak bychom mohli říct, že člověk za volantem „to musí mít v očích“. Kvalita zraku, která se bohužel s postupem času spíše zhoršuje, má zásadní vliv na schopnost řidiče vidět včas a neprodleně reagovat. I to může znít jako naprostá samozřejmost, ale sáhněme si teď všichni na chvíli do svědomí… No schválně, kolik z nás na sobě cítí, že zrak už není, co býval, a přesto oddalujeme návštěvu očního lékaře? Já sám vím s určitostí, že takových lidí mám ve svém okolí hned několik. Stěžují si, že se jim špatně kouká, dokonce i při řízení, ale na oční se ještě nevydali… Já osobně dávám kromě dioptrických brýlí také pozor, abych měl vždycky po ruce i brýle proti slunci. Sluníčko totiž umí být pěkně protivné, a to i mimo žhavé léto, a jeho paprsky mohou v kombinaci s mastnými šmouhami na čelním skle udělat nejednu nepříjemnou chvilku. Doufám tedy, že při svých cestách také vozíte ochranu před sluncem.

Sklo jak z alabastru…

Pokud to budeme brát tak, že zrak máme v pořádku, je dalším faktorem v pořadí čelní sklo. A aby to nebylo tak jednoduché, tak ono čelní sklo má dvě strany – vnitřní i vnější a obě hrají svou roli. Zatímco tu vnější stranu nás ptačí trus a nánosy rozpláclých mušek donutí alespoň čas od času umýt, či přinejmenším přečistit ostřikovačem, na vnitřní sklo často zapomínáme. Je to přitom chyba, protože klimatizace, která nám na okno fouká i drobný létající prach mohou způsobit, že se viditelnost skrz okno zhorší, a nebo že se na něm objeví mastné šmouhy. Moje doporučení je jednoduché – vozím s sebou v autě vždy zásobu těch jednorázových vlhčených kapesníčků na vyleštění brýlí. Stejnou službu, jakou vám totiž provedou při očistě skel, určitě vykonají i na čelním skle. Je to takové nouzové S.O.S. řešení, protože ne vždy máte s sebou na cestách hadřík s ironem. I když i to by zodpovědnější řidiči mohli vozit, stejně jako přípravek proti mlžení skel či zamrzání. Další věc, která by si pak zasloužila vaši pozornost, jsou také gumičky u stěračů. Čím starší a ošoupanější, tím horší službu vám budou z hlediska viditelnosti dělat, zvláště za vydatného deště.

Světlomety od slova „svítit“

Hlavním cílem světlometů je osvětlovat nám řidičům úsek silnice před námi, abychom dobře viděli na cestu. Jenže existují bohužel světlomety, které tuto funkci neplní – tedy rozhodně ne tak, jak by měly! Týká se to především starých aut, která už mají zašedlé nebo poškrábané světlomety (v horším případě obojí). Chápu, že pořízení nového světlometu není úplně laciná záležitost, ale berte to jako investici do bezpečnosti své i svého okolí. Případně si můžete nechat v autorizovaném servisu světlomety jen přeleštit. Vyjde to levněji a efektu si určitě všimnete.

Komentář

Please be polite. We appreciate that. Your email address will not be published and required fields are marked